AGM (Human v/s conventional currency/Fiscal policy)

MU-MU

MU-MB

MU-Continent

MU-Global level (G level)

Steps of Evolving Human Teams for Evolved-Upgraded Technocratic and Economic Status of the world

Educating and profiling

Training

Teaming (Germany)

Observing and evaluating the best performances in best enviornments -another profiling KPIT

Functionality/employment

G level status:Cross functionality in number of countries with range of team formula

Industrial parameters

Other parameters

Model AD‑AS umožňuje přehledně zachytit dopady fiskální politiky na reálný produkt a cenovou hladinu. Posun agregátní poptávky (AD) vlivem vyšších vládních výdajů či nižších daní ukazuje krátkodobý růst produktu a zaměstnanosti, ale také možné inflační tlaky. Výhodou je jednoduchá vizualizace různých scénářů – recese s nevyužitými kapacitami, ekonomika v blízkosti potenciálního produktu či přehřátí. Zároveň lze v rámci AD‑AS diskutovat interakci s nabídkovou stranou (AS), například vliv očekávání, mezd a cen na dlouhodobý výstup.

Model má však zásadní omezení. Zaprvé časová zpoždění: mezi rozpoznáním problému, schválením rozpočtových opatření a jejich skutečným dopadem může uplynout tolik času, že stimul dorazí až ve fázi oživení a ekonomiku naopak přehřeje. Zadruhé nejistota odhadu potenciálního produktu: pokud vláda podcení skutečnou kapacitu ekonomiky, může fiskální expanze vyvolat nadměrnou inflaci; pokud ji naopak přecení, může být politika zbytečně restriktivní a prohloubit recesi.

Dále je důležitý vytěsňovací efekt. Vyšší vládní výdaje financované dluhem mohou zvyšovat úrokové sazby a vytlačovat soukromé investice, což v AD‑AS modelu omezuje čistý posun agregátní poptávky. Rozsah vytěsnění závisí na stavu ekonomiky a reakci měnové politiky. Významnou roli hrají i očekávání soukromého sektoru: pokud domácnosti a firmy očekávají budoucí zvýšení daní či inflace, mohou omezit spotřebu a investice, čímž se multiplikátor fiskální politiky zmenšuje.

Keynesiánský pohled zdůrazňuje, že při nevyužitých kapacitách a rigidních mzdách může být fiskální stimulace účinná a relativně málo inflační. Neoklasický přístup naopak předpokládá pružné ceny a silnou roli očekávání, takže fiskální expanze hlavně zvyšuje ceny, vytěsňuje soukromý sektor a v extrému je jen přerozdělením bez vlivu na reálný produkt. Fiskální stimulace je vhodná zejména v hluboké recesi, při nulových či velmi nízkých sazbách a slabé důvěře v budoucnost. Naopak může být škodlivá v době blízké potenciálnímu produktu, při vysokém dluhu, omezené důvěře trhů a riziku, že expanze vyvolá inflaci či finanční nestabilitu.